V rámci tohoto výzkumu, který byl nedávno publikován v Organization Science, uskutečnili 146 rozhovorů s 81 odborníky pracujícími v některých z největších britských poradenských a právnických firem. Polovinu dotázaných tvořily ženy, druhou polovinu muži a téměř všichni měli alespoň jedno dítě.
Krátce po zahájení rozhovorů, v roce 2014, si však uvědomili, že By bylo lepší přehodnotit směřování výzkumu. Nenašli totiž jednotlivce, kteří by se skutečně snažili sladit svůj pracovní a soukromý život. Naopak, stále více si uvědomovali, že tito pracovníci jsou v podstatě poháněni touhou být neustále extrémně zaneprázdněni. Jinými slovy, byli připraveni významným způsobem obětovat svůj rodinný život, alespoň v případě vysoce kvalifikovaných znalostních pracovníků, které studovali. Jak se vyjádřil jeden z respondentů: „jsme tak trochu „závislí“ na termínech a práci. Je dost obtížné přestat.“
Společná charakteristika respondentů tkvěla v tvrdích, že trpí nedostatkem času na to, co mají udělat. Tato situace je staví do neustálého hledání zrychleného časového zážitku, kde mají pocit, že ovládli čas. Tomuto se říká „optimální zaneprázdněnost“, tedy něco přitažlivého, ale někdy těžko zvládnutelného.
Začarovaný kruh: Co nás nutí stát se závislými na pracovním výkonu
Konkrétně vědci identifikovali tři různé časové zkušenosti, které účastníci pravidelně zažívají ve svém každodenním životě: optimální zaneprázdněnost, nadměrná zaneprázdněnost a období klidu.
Optimální zaneprázdněnost znamená zrychlený tok času, ve kterém se pracovníci cítí ještě komfortně a mají nejlepší produktivitu. Tento pocit nabuzení jim dodává adrenalin a pozitivní energii. Dotázaní odborníci měli dojem, že je nic nedokáže zastavit, dokonce by dokázali například zachránit svůj byznys před krachem.
V současnosti může být přitažlivost neustálé extrémní zaneprázdněnosti interpretována jako nový druh symbolu statusu, znak úspěchu. Vědci zjistili, že tento trend ale výrazně přesahuje jednoduchý sociální signál a že jednotlivci z něho odvozují určité uspokojení. „Obecně se mi líbí intenzita hry. Mám z toho třes, proto dělám práci, kterou dělám. Toto se mi líbí,“ potvrdil jeden z respondentů průzkumu. Tento pocit je tedy ztělesněný na emocionální úrovni a vytváří vnitřní závislost.
Pocit z ovládnutí času se mění, jednou je to příjemné a pozitivní, ale v určité dny se to změní v nadměrný neklid, kdy zmizí pocit kontroly času a neklid se stane deprimujícím. Vazby respondentů s jejich rodinami jsou proto vážně narušeny.
Hranici mezi optimální a nadměrnou zaneprázdněností je však stále obtížné určit. Lze jednoduše poukázat na to, že když energizující vibrace přicházejí příliš dlouho a bez přerušení, nutně se to časem stane nesnesitelným. Podobný vzorec vědci pozorovali v případě období klidu, kdy se rušná pracovní doba náhle přeruší, například dovolenou. Toto období klidu je pak prožíváno jako něco nechtěného a nesmyslného, což způsobuje nudu, až depresivní stavy. Jak zdůraznil jeden z profesionálů, myšlenka práce ve zpomaleném záběru se stává trápením. „Když nemám termín, nudím se. Jsem mnohem méně produktivní, protože rád pracuji s adrenalinem.“
V předchozím výzkumu vědci studovali nadšence extrémních sportů. Je zajímavé, že projevy jsou zde téměř totožné.
Mnozí z účastníků této studie tedy popsali situace, ve kterých si vzali práci s sebou, často tajně, aby o tom rodina ani nevěděla. Zdá se, že skrývání se v koupelně při odesílání e-mailů nebo notebook na pláži už nejsou ničím výjimečným. Někteří z respondentů tento trend potvrdili. „Moje žena je hrozná. Pokud se vzbudí a jde na záchod ve 3:00, nedokáže se ovládnout a musí si zkontrolovat e-mail.“
Jelikož výzkumy hovoří o tom, že mnozí lidé se v dnešní době pandemie rozhodli stále více zpomalit, zjištění vědců odhalují překvapivě odlišný příběh. Ale touha pracovat méně zůstává.
Zdá se, že se jedná o začarovaný kruh. Výzkum identifikoval dva hlavní faktory. Na jedné straně profesní organizace skutečně vytvářejí extrémní časový tlak. Tuto agitaci živí množství mechanismů, jako je stanovování nereálných termínů, reporting a především samotná pracovní kultura, která očekává, že každý bude permanentně dostupný prostřednictvím svého chytrého telefonu.
Společnosti, které v rámci studie oslovily, byly elitní instituce, které do svých řad braly nejlepší absolventy.
